Pokusy o zlepšení nálady se míjí účinkem. Tíha světa padá na naši hlavu a my si klademe čím dál tím víc otázek. Neumíme nalézt odpovědi na jednoduché otázky a složité raději necháváme viset ve vzduchu. Nicota, vzduchoprázdnost, ticho a klid se rozprostírá všude kolem nás. A my, s hlavou skloněnou, jdeme stále dál. Musíme udělat ještě jeden krok, ten nám jistě pomůže dosáhnout až na vrchol našeho poznání. Už jen několik málo krůčků a budeme u konce. Ještě chvíli se usmívat, nepustit se správného směru, nezabloudit a dostat se až na samotný konec. Z chviličky je dlouhá chvíle, z kratičkého okamžiku několik let. Jak tohle všechno dopadne a kolik toho ještě propadne, to nikdo neví a neumí odhadnout. Snad zítra, snad už zase bude líp. Budeme se na sebe usmívat a nezkrotíme své emoce, které musí zůstat skryty. Dnes ještě ne, dnes už je čas jít spát. Ovšem zítra bude zase den, kdy to ukážeme sobě i nám všem...
Ukonejším Tebe, půjdeme do nebe?
Žádné komentáře:
Okomentovat