Tak tohle se nepovedlo. Stále dokola zkouším psát a nikdo neodpovídá. Je to jako volat o pomoc, ale nikde žádná pomocná ruka. Jen v online prostoru je to horší, protože nevidíte, zda je tam někde v pozadí někdo, kdo poslouchá, kdo vnímá, kdo vidí, kdo slyší a kdo nabídne pomocnou ruku. Proto si tedy říkám, proč se propojovat do prostředí, kde nevíme, zda nás někdo slyší. Zda se raději nevrátit k dobré a osvědčené klasice. Ruku v ruce, oko v oko si říct vše, co je potřeba. Zařídit nákupy tak, že navštívím obchod. Peníze předat tomu, od koho nakupuji a s plnou nákupní taškou zamířit domů. Jak jinak by šlo zařídit, abychom dostali to, co dostat chceme a měli to, co si opravdu zasloužíme. Návrat ke kořenům a obyčejným věcem není nic špatného. Je to cesta k opravdovosti, lidské přítomnosti a fyzické blízkosti. A po té přeci tolik toužíme, nemýlím se?
Volám a čekám, na síť se vztekám!
Žádné komentáře:
Okomentovat