Máš u sebe něco, co jsi dostala darem? Nosíš stále při sobě něco, co Ti dělá radost a spojuje Tě s někým, koho máš moc ráda? Odpovědi nás mohou napadat hned. Snad dokážeme vyjmenovat několik důležitých věcí, kterými jsme byli obdarováni a jež nosíme stále s sebou. Někdy můžeme váhat, jakou odpověď zvolit. Každý máme nárok na to, vážit svá slova a hledat správnou cestu k sobě i těm, kteří nám dárky dávají. Uvědomujeme si, co je dar, co dárek, čeho si vážit a proč. Zamýšlíme se nad podstatou darů, které dostáváme a věnujeme myšleku podstatě, hodnotě i kráse daru. Pro mnohé z nás je však mnohem důležitější než samotný dárek, proces jeho obstarání a vymýšlení. Někdy to dá docela práci, jindy víme naprosto přesně, co komu udělá radost. Některý člověk je neprůhledný a zvolit správný dárek není vůbec jednoduché. Jindy však už při vyslovení jména víme, co bude tím nejslepších dárkem. I já to tak mám, vždycky přesně vím, čím udělat radost mým milovaným. Váhám u těch, které mám ráda, ale ani po letech netuším, co se jim skrývá v hlavě. No a pak jsou takoví, které obdarovávám formálně. I ty mám ráda, ale nenašla jsem k nim zatím žádný vztah. Pro mě totiž dárek sám o sobě znamená vztah mezi dávajícím a obdarováváným. Oba k sobě něco cítí, nějak se k sobě mají a něco si o sobě myslí. A v tom je právě ta krása dárků, darů a dárečků...
Dávám, dáváš, dáváme, svou podstatu míváme!
Žádné komentáře:
Okomentovat