Chtěli jsme všechno, nemáme nic. Nechtěli jsme čekat, proto čekáme. Chtěli jsme cestovat a teď sedíme doma. Nebyli jsme schopni se uskrovnit a díky tomu mnozí živoří. Stále jsou toužili mít víc, být dál, zažívat mnohem víc, poznávat nepoznané a dnes jsme rádi, když poznáváme ty, jež dobře známe. Bloudíme prázdnými ulicemi a skutečně žasneme nad neskutečně prázdnými ulicemi. Bouříme se proti nařízením a nevěříme slibům, které nám dávají jiní. Sami těžko zvládáme pocity samoty, odcizení a neustálého vleku online prostoru. Chybí nám běžná lidská přítomnost a neváháme vyrážet ven, jen abychom se nadechli čistého vzduchu. Nestojíme v řadách, stojíme v odstupech. Plánujeme každý životní krok a nic si neděláme z toho, co přinese zítřek. My sami to neovlivníme a ovlivnit netoužíme. Jako pasivní ovečky jdeme jedna za druhou. Hop a jsme na druhém břehu. Nebo bychom raději byli na tom opačném? Tam je přeci jen tráva šťavnatější, zelenější a nějak bohatší...
Touha a toužení je lidské soužení!
Žádné komentáře:
Okomentovat