Čekají na nás, číhají všude kam se podíváš. Neutečeš před nimi a stále jsou v tvé hlavě. Úkoly a zase jen úkoly se vrší na jednom stole. Čekáš, kdy tohle mlýnské kolo konečně zastaví. Přemýšlíš nad tím, kdy se přestane točit a zůstane na chviličku stát. Někdy uvažuješ, jak bys sám mohl přispět k tomu, aby věci ubíhaly, a zároveň nepřibývaly tak, jak se to děje. Ukazuješ všemu záda, mizíš pryč. Přes mlhu pronikáš do úplně jiného světa, kde nic není problém a všechno je tak krásné. Provázky mlhy se táhnou přes prosvětlený les. Spadané listí suše šustí pod nohama a ty jen jdeš. Ruku v ruce s tím, koho máš ráda. Tam, kde jsou tvé milované skály, les a čisté povětří. Nic není nutné, jen jít, stoupat výš a dosáhnout slunečného vrcholu. Odtud pak sledovat zářivý západ slunce, plný jasu a klidného vnitřního rozpoložení. I když víš, že návrat je nutný, nespěcháš, užíváš si okamžiku a věříš, že přesně tohle je lék na rozbolavělé tělo i duši. Zítra zas může přijít pohroma, dnešek však zůstává pouze náš. Můj a Tvůj...
Láska s věkem posiluje a učí se dívat stejným směrem!
Žádné komentáře:
Okomentovat