Smířit se s faktem, že věci nejsou vždy tak, jak bychom si přáli a uvědomit si, že jen my sami děláme věci tak, jak je děláme. Každý jiný človíček, byť sebelépe vychovaný, je bude dělat po svém. Na začátku s nejistotou, později s nutností vymezit se oproti autoritám a nakonec tak, jak si zapamatoval a jak se mu zdá nejúčelnější. A snad proto bychom neměli ztrácet ty krásné chvíle které spolu můžeme trávit tím, že budeme mlčet, vyčítat si či soudit jeden druhého. Ano, výchova je nutná, vzorové příklady táhnou, ale i mýlit se je lidské. Snad každý z nás se někdy zmýlil i v tom, co tisíckrát udělal správně. Nejsme stroje a naše mysl bývá často zahlcena tolika vjemy, že ten nejzákladnější prostě vypadne. Ano, je to chyba, ano, měli bychom se soustředit, ano, musíme být ve střehu. Ale máme i právo dělat své chyby, které jdou pak s námi dál. A právě díky nim se z nás stávají ti lidé, kterými jsme. Ti, kteří své povinnosti a čest nezaprodají za kus žvance. Život berou s vážností jemu vlastní a s jistým nadlehem se pokouší jít svou cestou. Ta není jednoduchá, ale přesto stojí za to! Proto raději než dalekosáhlé soudy, vynášejme na světlo světa lásku a radost. Neb, když se soudíme, nemáme čas se milovat...
Milujme se a nesuďme, svým vzorem mu vždy buďme!
Žádné komentáře:
Okomentovat