Těžko si zvykám, ale bojuji. Jako lvice za své mládě, i já se peru s tím, co přichází a nenechávám se vléct osudem. Připravena na možnou realitu řeším nereálné, které přichází. Oči si zvykají, tělo nabírá potřebnou energii a mysl je otevřena novým prožitkům. A i když nová kůže nenahradí staré zvyky, je znát obrat ve skutcích, které se dějí. Myšlenkou to začíná a většinou i končí. Síla není potřebná jen hubenému tělu, ale zejména upadajícímu sebevědomí. Leč i tady je pomoc na dosah ruky. Tiše se linoucí hudba, hluboký výdech a nádech, zatnutí svalů a křeč je pryč. A jsme opět dál, posunuli jsme se o malý kousíček blíž k vysněnému cíli, kde zdraví, štěstí, společné sdílení, utvářejí rodinnou atmosféru. Dosud narušovanou nemocemi, které jako otravné mouchy krouží kolem naší hlavy. I tu lze uzdravit, neboť každá fyzická nemoc začíná v naší mysli. Proto bojuj a nedej se zatáhnout do války, kde malichernost a nerozum chtějí zvítězit. Ty máš svůj boj, důležitý a podstatný pro další žití. Neboj se proto riskovat a myšlenkou bojuj za své místo na světě...
Tváří tvář realitě, nepojdeš na úbytě!
Žádné komentáře:
Okomentovat