Jsou chvíle, které se neopakují. Potkat spřízněnou duši, stát před rozhodnutím vdát se či oženit, porodit první dítě, pořídit si domácího mazlíčka a nechat odejít. Člověk kráčí světem a ukládá si pozitivní myšlenky do svého nitra, aby z nich mohl čerpat. Neb každý ví, že jednou je krásně a podruhé už nikoliv. Jednou jsi na úplném vrcholu a podruhé padáš až na samé dno. A právě když letíš, letí s tebou i tvé myšlenky, které mají možnost přenést tě tam, kde to znáš. Tam, kde to máš jisté, tam, kde to znáš a tam, kde víš, že je vše v pořádku. Snad proto jako houby nasáváme všechno, co se kolem nás mihne. Ukládáme do svých vzpomínek to, co považujeme za důležité. Střípky moudrostí, kousíčky radostí a drobky malých něžností. To vše je pak uvnitř skryto a čeká. Ve správný čas vzklíčí a vydá svou úrodu. Jasně žlutou, zelenou či modrou, vonící a zurčící, jako horský pramen. S rychlostí se řinoucí do údolí, kde na něj čekáme. S úsměvem a jasným předsevzetím, že tohle je náš život a takto to mělo být...
Užívej života, neb je to dobrota!
Žádné komentáře:
Okomentovat