Život ubíhá mílovými kroky. Deset let uběhne jako voda a já netuším, kam se ztratily. Snad jen díky opakujícím se povinnostem vím, že zase uteklo hodně času, který je vidět na našem těle, ale hlava si jej nepřipouští. I tak už nedokážeme vydržet takovou zátěž, která je na nás stále kladena. Věkem mladí, tělem starci. I tak lze vidět sebe sama, tady a teď. Zkouším zajistit nápravu, ale vůbec netuším, zda to opět nepovede k dalšímu prohloubení pocitu zmaru, z uběhlého času, který nedokáži zastavit. A to bych právě moc chtěla. Podržet v mysli i rukou pomyslné hodiny života. Umět natáhnout čas a vrátit se zpátky do chvil, které jsem si užila málo. Chtěla bych se opět vrátit do doby zamilovanosti, krásného poblouznění, milého batolení a úžasného zrození všeho krásného v mém životě. Netuším, zda bych se dokázala vyvarovat všech chyb, které jsem udělala, ale věřím, že všechny chvíle, které jsem promarnila odkládáním do budoucnosti, bych prožila na plno a se vším všudy. Dnes už totiž vím, že dokáži zjednat cokoliv, jen čas nevrátím. Ani v dobrém, ani ve zlém...
Čas plný překvapení a kouzel každému, kdo jej žádá!
Žádné komentáře:
Okomentovat