Ach jo, proč se mi dnes chce tak spát. Jindy bych lesy kácela, stromy sázela a dnes nic. Od rána se mi otevírá pusa, zívám a nejraději bych zavřela oči a spala, spala, spala. To se mi často nestává a netuším, zda na mě leze nějaká nemoc, nebo prostě a jen jarní únava. Nebo že by zimní spánek? Netuším, ale od samotného probuzení si připadám jako pod vlivem nějakých opiátů, které jsem však neměla. Už aby byl večer a já mohla s klidem v duši zalehnout a číst si. To je snad jediné, co mě neuspí a nač se těším. Tak honem, honem, pane čas, ať už je tu večer zas. Ať mohu si číst a snít, ať už mám pro dnešek svůj klid!
Den bez narkózy plný mimózy všem...
Žádné komentáře:
Okomentovat