Sedím si a poslouchám, hlavu už plnou zvuků mám. Na parapet dopadají dešťové kapky a bubnují zvláštní píseň. Tempo se zrychluje, vítr skučí a já si říkám, že bych byla raději se zvuky slunce, zapadajícího za obzor. Slyším to celkem jasně, les temně hučí, sluníčko pomalu uléhá a potichoučku našlapuje na své slunečné nohy. Všude to voní přírodou, vlhkým mechem a tu a tam se ozve veselá písnička ptáčků, které zpívají svým dětem na dobrou noc. Jinde šumí moře, ozývají se zvuky mořkých vln bijících o skálu, do toho veselý ruch přímořského ráje. Slaný vzduch je cítil létem, příjemným odpočinkem a krásným pocitem volnosti. Ještě že mohu v tyto pochmurné dny alespoň snít! Dokáži být tam, kde bych chtěla a cítit, to co mám ráda. Volnost, přírodu, slunce, hebkost propojení svého těla s okolním prostředím. Tak mě nechjte snít, už chci mít dnes svůj klid. I já si zasloužím odpočinek a trošku toho snění... Člověku stačí jen opravdově chtít a vesmír mu pomůže jeho sny uskutečnit. Proto poslouchejte a naplňujte to, co slyšíte. Jen tak prožijete život plný radosti a vnitřního naplnění.
Klidný poslech a krásná uskutečnění!
Žádné komentáře:
Okomentovat