Den se pomalinku probouzí ke svému životu a já z okna vlaku pozoruji úchvatný pohled na vrcholky Vysokých Tater. Vrcholek Kriváně pokrytý sněhovou čepicí mě vítá a láká na procházku do hor. Já bohužel musím odmítnout a pokračovat ve své cestě až do Staré Lesné. Zde se dneska odehrává to, co musím zažít, čeho se chci zúčasnit a co bych měla zvládnout. Pomalým krokem si užívám procházku ke konferenčnímu centru, dívám se kolem sebe, pozoruji probouzející se přírodu, květinky a nasávám typický horský vzduch, malinko provoněný sluncem. Jako bych se vracela na místa, která jsou mi něčím velmi blízká, milá mému srdci, i když dušičku mám malou. Snad to dneska všechno dobře dopadne a ranní adrenalinový zážitek s vlakem nebude pokračovat i nadále! Už se těším na všechny milé tváře a příjemnou atmosféru, která zde vždy panuje. A pro příště se budu těšit, že zde strávím více, než jeden sluníčkový den...
Prameny plné vody a horské štíty za okny!
Žádné komentáře:
Okomentovat