Den jako stvořený pro půvab a nádherně rozkvetlou zahradu. Voňavé ráno, štěbetající ptáčci se honí povětřím. Já si tu jen tak sedím a přemýšlím, co všechno mě dnes čeká. Příjemný den, veselé pracovní tempo, zajímaví lidé a klidné večerní poležení v trávě. Možná potkám svůj osud, o kterém pouze sním. Možná budu vílou, možná sovou sněžnou, ruka střídá druhou, jistě budu něžnou. Budu doufat, budu snít, budu se jen krásně mít. To je úkol, směr i cíl, který život můj mi vytýčil. A já jdu si, kráčím směle, vždycky první, vždycky v čele. Nevím, zda to v krvi mám, co mám v duši to Ti dám! Jen tak spolu budem dále, vedle sebe neustále, jen tak chceme spolu žít, pro lásku a vnitřní klid... Proto hledám, proto kráčím, za Tebou si stále kvačím, jen tys moji náplní, jen s Tebou mi zvuky hlavou zní. Zahrada už rozpučela, pohltila naše těla, já jsem Ty a Ty jsi já, budem spolu sami dva! Krásy vůní, zvuky zvířat, nádhery je tu celý výřad. K tomu moji milovaní, potřebujem milování, abychom si ujasnili, kdo jsou nám ti naší milí. Milí, malí, stálí, hlava už mě šálí. Srdce říká dost, jsme tu pro radost!
Zanícený i procítěný den plný sluníčka ....
Žádné komentáře:
Okomentovat