Den jako malovaný, sluníčko se probírá přes mraky a já si tu sedím v teple a chtěla bych být všude taky. Zvláštní nostalgie proudí tělem, hlava je plná vzpomínek a to ještě není květen. Vzrušené hlasy z venku sem proudí, to vítr, sníh zas všude loudí. Procházka po sněhu svádí me na něhu, cítím se báječně, vesele, netečně. Nezlobím, zpívám si, sluníčko užívám, těším se na běžky, stále se usmívám. Den se už pomalu choulí do tmavosti a já jej prožila v lásce a radosti.
Nezlob se, usmívej, jen tak ti bude vždy krásně a hej!
Žádné komentáře:
Okomentovat