Perličku navlékám na nitku stříbrnou, pomalu přemýšlím o cestě za duhou. Chtěla bych vytvořit barevné úterý, které si ničeho nebojí. Červená, zelená, modrá i žlutá, to jsou ty barvičky na kterém čekám. Těším se z pestrosti, strakaté jsou kosti, je tu hned veselo, venku se setmělo. Já si zas navlékám korálky na šňůrku, v hlavě mám velikou, skleněnou brambůrku. Strakaté úterý barvou se metelí, barvy jsou zářivé, snad už to pomine. Jsem celá hnědá, asi jsem za medvěda. Medvěda, vševěda, ach běda, nevěda, že už je to věda. Medvědi nevědí, že hnědá nesedí, jen jejich kožichu, ale i po hříchu, krásnému medvědiččinu kožichu...
Od korálků až na kraj chlupů a ještě dál, kdo by to jednom vzdal?
Žádné komentáře:
Okomentovat