Čas dušiček je pro mě spojen s časem vzpomínání a určitého typu nostalgie. Člověk se vrací do časů, kdy byl ještě dítětem, kdy měl ještě všechny své blízké kolem sebe a měl jen dětské starosti. Vzpomínky se hrnou do hlavy, prožitky se míhají jeden za druhým a duch starých časů postupně vyplouvá na povrch. A najednou je tady moje milá babička se svým krásným úsměvem a laskavým slovem, tu stojí veselý a svérazný děda, s nápady na řadu hloupostí. A někde v dálce pak plynou vzpomínky na všechno krásné, co vzal čas. Dnes prožívám další etapu svéh života, pokouším se já být tím velkým, radostným, vyrovnaným dospělým. A věřím, že právě těmi vzpomínkami jsem lepším já! Ono totiž platí, že vzory, které vidíme, pak v průběhu času používáme a tak je se mnou jak moje babička, tk děda. V gestech, názorech, chování i vzpomínkách!
Klidnou vzpomínku na krásné dětské časy všem...
Žádné komentáře:
Okomentovat