Proč je svět tak blízký? Proč je život krásný? Proč jsem tady já? Proč jsi se mnou ty? Každý den se ptám, co mi dává svět, co mu dávám já. Je to zvláštní usínání, s pocitem radosti i zklamání. Usiluji, jdu a koukám, svou písničku si klidně broukám. Přesto tuším netušené, že se život kolem žene! Běží, pádí, pospíchá, kartami nám zamíchá. Dnes tady, zítra tam, co s tím počít já si mám? Nevím, zda je dobré žít, pro tuto chvíli, pro dnešní klid. Nebo zvolit pospíchání, do úsměvů do vstávání. Je to prosté, je to tak. U okna mi nám visí mrak. A my lehce nasedáme, obláčkem se nést necháme... Do krajiny spánku, snění, radosti i zapomění....
Úžasný den plný silných momentů i okamžiků!
Žádné komentáře:
Okomentovat