Sbírat, skládat, rozdávat, nezjištně pomíhat, tak to by mohlo být heslo dnešního dne. Vzorem a praktickým příkladem se člověk nejlépe učí, jak soucítit a umět si něco odepřít a darovat to druhému. Takto vedeme svůj život, s vědomím, že naše nepotřebné věci nemusí být vyhozeny, ale mohou posloužit dalším lidem, kteří jsou na tom hůře, než my. Proto je naprosto samozřejmé, že dnešní den jsme věnovali doplnění zásob a připojili se k těm, kteří chtějí a umí pomáhat. Mám radost, že jsem mohla pomoci neznámým lidem, ale ještě větší je moje nadšení z toho, že i náš syn vnímá tento proces jako naprostou samozřejmost. Až tady jednou nebudeme, zapamatuje si a bude konat. Až bude velký bude pro něj běžnou součástí života pomáhat svému okolí. Pokud jsme tedy něco ve výchově dokázali, pak je to tohle... Jsem na Tebe pyšná a věřím, že půjdeš našimi kroky dál, svou cestou, za svým cílem, ale s vědomím svých kořenů....
Jen to, co umíš darovat světu, je tím, co můžeš životu dát!
Žádné komentáře:
Okomentovat