A už je tady opět pátek... Rychle vstanout, nachystat se do práce, klukům svačiny a už abychom vyrazili na cestu do školy. Rychle, rychle, rychle, zní mi od rána v uších. Zrychlit už nedokážu, tak jak to mám zastavit? Nejde zrychlovat něco, co už probíhá poměrně rychle a samotné zrychlení by tomu ubralo na kráse. Proč mě poříd honí čas? Jednou bych mu to chtěla oplatit a honit já jeho! Ale to se zřejmě nedočkám. Nebo možná ano, ale pak budu litovat, že život neplyne alespoň trošičku svižněji. Možná je to tím, že se snažím zvládnout všechno, co jsem si naskládala na záda a proto nevím, kam dřív skočit. Asi bude nejlepší nechat čas, aby si šel svým tempem a já si půjdu zase svým! Jen tak mohu slíbit, že stihnu každičkou věc, kterou mám na programu a čas nebude největší nepřítel, ale kamarád. Inu, jak si to člověk nastaví, takové to potom má.
Pomalý den bez rychlých přechodů a schodů...
Žádné komentáře:
Okomentovat