Poměr stran se vyvažuje a já se snad přesunu na druhou stranu. Pomalu kráčím, učím se a postupuji ke svému vysněnému cíli. Kolikátý cíl v pořadí už to je? Ani to neumím vypočítat a snad ještě nebude poslední. Každičký okamžik mého života je spojen s úsilím něco vědět, něco znát, něčemu rozumět, někam patřit, někam směřovat a hlavně jít. Kdesi uvnitř mám jistě ukrytý malý motůrek, který ve mě tiše vrčí, popohání do rychlosti a zpomaluje v nebezpečných úsecích života. Něco, co vždycky ví, kdy může přijít zařazení nejvyšší rychlosti a kdy je potřeba ubrat plyn. Proto se někdy řítím světem s ohnivou čárou a jindy jen tak líně kráčím. To co je však podstatou, kráčím tam, kde je můj cíl, kde je mé srdce a kde jsou mí milovaní kluci. Jen díky nim má můj život smysl, naplnění, radost, krásu, úsměv, slzy i pohlazení. Díky za každičký rychlý i pomalý okamžik, kterým jsem vám blíž či dál!
Úžasné úkoly a příjemné cesty, při jejich plnění...
Žádné komentáře:
Okomentovat