Prožitá

Přímo a jasně si uvědomuji, jak důležité jsou prožitky. Prožité tady a teď, nikoliv s pohledem do daleké budoucnosti. Žijeme život ve spěchu a pomalu zapomínáme na důležité záležitosti našeho žití. S někým být, někoho mít a někomu se věnovat, či s někým sdílet svůj život. Společně prožité dobré i horší časy nás formují a dávají nám předěl do života. To co se ještě včera zdálo jako naprosto nemyslitelné, je dnes běžná věc. I my jednou zjistíme, jak jsme proběhli životem, aniž jsme si dostatečně vychutnali všechny jeho krásy. Co nám zbude, je jen pár drobných, které nebudou stačit. Proto, když jsme v plné síle, užívejme, mějme se rádi a buďme rádi společně. Jen tak prožijeme smysluplný život plný radosti, krásy i života. Jen tak se budeme schopni těšit na další dny a můžeme prohlásit, že náš život stál za to! Snad proto jej více žijme a méně zneužijme...

Prožitý den, v přírodě a milými jen!

Ušatá

Zima na nás útočí a nechce se vzdát své vlády nad přírodou. Rozhodla se letos nejít spát a znesnadňuje nám vstup do jara. Přeje si stále vát, studeně útočit na smysly a mrazit každou živou bytost, až do morku kostí. Zimní oblečení si v teple odpočívá v šatní skříni a já marně přemýšlím, jak by bylo krásné zachumlat se do teplého svetru i kabátu. Vítr si pohrává s mým jarním kabátkem a vysmívá se jeho chatrnosti. Jako bych každým poryvem slyšela, jak si říká, počkej, já Ti ještě ukážu jaro?! Ne, to rozhodně není, snad jen za oknem, v teple domova lze předstírat, jak je krásně a fajn... Zima se ještě nevzdala a rozhodně bylo předčasné schovávat teplé oblečení. Jak se zdá, bude duben ve znamení proměnlivého počasí, s výskoky i pády, jak se na pravé aprílové období hodí. Jen si tak říkám, jak dlouho to ještě vydržím a kdy se osmělím, nahlas vyslovím a potom provedu. Já se těším na teplo, sluníčko, jaro, kvetoucí květinky a spoustu mláďátek. Bez toho nikdy nebude jaro v mém těle i duši.

Zajíčkovy uši, ty mi tolik sluší!

Ukrytá

Nechápu a nevím jak,
pořád vidím černý mrak.
Pořád kolem pobíhám,
velkou šanci si nedávám.

Dneska tady, zítra tam,
nevím, hledám, pátrávám.
Snažím se a povídám,
že to asi dneska vzdám.

Zalezu si do křoví,
možná někdo o mě ví.
Zalezu si do bezu,
zítra možná vylezu.

Úkry hledám,
nevnímám,
náladu já
pořád
mám...

Proto půjdu ven a pryč,
zamknu a odhodím klíč.
Otevřu se poznání,
všechny chmury rozhání.

Záchrana už přichází,
nálada se rozhází,
pocity s ustálí,
nesleduj
mě
z
povzdálí.

Pojď už domů,
pojď už k nám,
náladu já dobrou
zase mám!

S úkrytem za bytem a ještě dál, kde vládne i pan král!

Mlsací

Proužky, čárky, puntíky,
máme rádi dortíky.
Sladké, slané, kyselé,
hned je všechno veselé.

Trocha kávy, špetka medu,
rychle, rychle, já už jedu.
Jedu, jedu z kopečka,
kouří se mi z kolečka.

Až pojedu do vršku,
pomyslím si na spršku,
budu zpívat z vesela,
že jedna věc nic nedělá.

Jenom velká trápení,
která nic už nezmění.
Jen strachu naženou,
přírodou se proženou.

Proto dám si chvilku klidu,
neopustím jen tak třídu,
nechám si zas něco zdát,
že Ty mě máš stále rád!

Krásný den se otevřel,
svoje křídla rozprostřel,
teď už zase je tu s námi,
naše máma, moje mami!

Díky za vše a všem klid, pojďme věci uklidit!

Důstojná

S kamennou tváří snáším pohledy do duše. Nenechám proniknout cizince do světla svého. Zavírám oči před světlem a odmítám otevřít okna poznání. Dnešek snáším s důstojností sobě vlastní a nechci nechat nic náhodě. Hlava odlétá za moře, myšlenky se ztuha formulují. Únik a uzavření se do sebe je dneska tím nejlepším lékem. Stále myslím na to, co bych chtěla změnit a jak. Mám dostatek sil, energie i poznání, které ke změně spěje. Jen se odhodlat a vyrazit tam, kam všechny vlaštovičky letí. Letí, letí neuletí, všechny konce k sobě spějí. Dneska pláčou, zítra se smějí...

S důstojností za radostí!

Dubnová

Duben jako velký buben,
tluče rychle na dveře,
kdopak to k nám zase kouká,
tomu květen nařeže.

Nejdřív jaro, potom léto,
nelze skákat tam a zpět,
květiny si raší v klidu,
vypustí i první květ.

Koloběhu nezabráníš,
svoje blízké neochráníš,
jednou je tu počátek,
všeho žití začátek.

Průběh pomalu si plyne,
zavřeš oči a jsi v zimě,
potom zase léta zrod,
přijde mě i Tobě vhod.

A tak pořád dokolečka
točí se tu ten náš svět,
i kdybychom moc to chtěli,
nejde jíti nazpátek.

Užívej si krásu dnů,
prožij světla svých snů,
abys mohl pohledem,
říci to byl zase den!

Plný krásy, pochopení,
pro někoho i trápení,
pro mě plný poznání,
že všechno je jak má to být...

S dubnem je ráj, tak pojď a hraj!

Jahodová

Realita je tak hbitá,
všechno kolem jenom lítá.
Vítr sviští po strništi,
kolem chaty běhají svišti.

Den se kouzlem obalil,
sluncem všechno zahalil.
Každý stromek jenom svítí,
kolem kvete mnohé kvítí.

Houpačka se připravuje,
Jabík z okna zakukuje,
kdy už půjdu taky ven,
s tím oblíkáním to nepřežeň!

Radši více, chránit plíce,
obuj zase své střevíce.
Čepici už nechej doma,
do kamen se choulí zima.

Jaro přišlo, zasvítili,
všechno kolem prozářilo.
Srdce, duše, pochopení,
že každému se život mění.

Jednou mládí, potom starost,
pro koho je tahle mladost?
Stáří moudře ukazuje,
na jaro se připravuje.

S radostí a velkým klidem,
půjdem spolu zase k lidem,
půjdem spolu všichni ven,
srdce, radost přinesem...

Krásný jahodový den, mladým, starým, všem!