Šťasný let a mnoho let, to si přeje každý kmet. Co si přáti, když ne klid, snad jen všechno kolem pochopit. Protože je to nelze splnit, musíme se hodně činit. Musíme se učiti, abychom dokázali přežíti. Ve světě, kde všechno běží, nic nepostojí, nepoleží. Každý spěchá, všechno se řítí a já si říká, že tohle je cesta do kvítí. Já už takhle nechci jít, já potřebuji také klid. Musím míti trochu času, abych mohla dostát hlasu. Abych mohla malovati, abych mohla četbu znáti. Abych mohla psát i spát, taky trošku kolem lidi milovat. Teď se jenom někam řítím a skoro sama sebe necítím... Možná občas dech svůj lapám, jak se snažím dostát všem životním etapám. Teď už by měl býti čas, na klid, pohodu a jen nás!
Už to vím, šup sem s tím...
Žádné komentáře:
Okomentovat