Ráno jako vymalované dnes láká ven. Proto nemeškám a rychle šupitám. Vezmu jen to nejnutnější do batohu a už jsem na trase. Mířím si to vyhlídkovou trasou, která vede v okolí a užívám si krásných výhledů všude kolem. Cesta mě zavede až na Rifugio Bec de Roces. Odtud jsou úžasné výhledy na Piz Boé, kam vyrazili kluci i na blízký ledovec Marmoládu. Všude kolem samé krásné horské štíty, velká údolí, ticho a občas se ozve ostrý svist. V klidu přírody se nechám pomalu vést zpět do údolí a jen lezhký vánek mě upozorní na kamzíka pohybujícího se po skalním masivu. Nestačím se divit, kam až dokáže vyskočit se svými malými kopýtky. Se zatajeným dechem jej pozoruji a v duchu si říkám, jen aby nespadl. Pak se dám zase dál na cestu, pomalu klesám až k Rifugio Pan Boé, kde mě zaujme typické sviští volání. Chvíli hledám a pal nalézám ve stráni mámu svištici a tři malá svišťata, jak se spolu honí. To je vám nádhera. Atojím tu jako solný sloup a ani nedutám... Co víc si člověk může přát, než takto splynout s přírodou? Snad už jen být plně její součástí a vidět, že tohle má smysl...
Svišti stále sviští!
Žádné komentáře:
Okomentovat