Neotálej!

Co všechno se mí zdá,

kam až se to dá? 

 

Jak daleko je blízko,

co létá vždycky nízko?

 

Jak hluboká je tíseň,

kdo zpívá tuhle píseň?

 

Má hlava ještě šanci,

když tělo propadlo se tanci?

 

Co všechno musím znát,

abych mohla se už smát?

 

Jak mocná je má síla,

aniž bych ranila?

 

Stát a hledět všemu vstříc,

nemít nic a přitom vlastnit ještě víc?

 

Jak tohle člověk může vnímá,

když stále uvnitř dřímá?

 

Když v nemožnosti věří,

a neschopnost mu velí!

 

Do vlastních rukou život vem,

tvoř sebe i svou vlastní zem,

nic není nemožné,

sny mohou být všemožné!

 

Snít ovšem nestačí,

když člověku se uráčí,

jít cestou činů, 

a ne stínů,

potom je

to cesta

hrdinů...

 

Svou cestou se dej, na nic nečekej!