Normální den s nezvyklou náplní. Pro někoho jako jsem já, která aktivně pobíhám už od rána, je dnešní den něčím, s čím se musím trochu skousnout. Vím, že takové chvíle přicházejí a musím je umět i já přijmout, jen jak na to? Prostě nesnídat, nastoupit do auta, nechat se odvézt na kliniku. Tam podstoupit plnou anestezii, nechat si opravit nemocné koleno, probudit se, vstanout a o berlích se doplížit do šatny. Jako bojovník to zvládnout jen s jedním pádem a další podpůrnou infuzí, která konečně zabere, no a potom jet domů. Mít kocovinu z narkózy celé odpoledne i podvečer, být jako opilá a navracet se postupně k normálu. Pak už jen spát, spát, spát... No báječný, úžasný a ještě lepší nejteplejší čtvrtek letošního leta.
Ale co se dá dělat, když není zbytí i kolena musí poslechnout!
Žádné komentáře:
Okomentovat