Běžný den a přesto na něm ulpívá něco neobyčejného. To, co začalo před mnoha lety, když mě tatínek přivedl do první třídy a já stála nastoupená před ostatními žáky školy, rodiči, soudruhy a soudružkami, v jedné řadě, spolu se stejně vystrašenými spolužáky, to se dneska pomalu uzavírá. Také budu stát v řadě, nastoupená ve svými mnohem staršími spolužáky v jedné řadě, před námi budou sedět hodnostáři fakulty, naši rodiče, manželé, děti a blízcí, kteří nás přišli doprovodit na tento slavnostní akt promoce. Po mnoha úskalích, mnoha jiných úspěších a zajímacýh studijních oborech dnes uzavírám svá poslední studia, která jsem si předsevzala formálně vystudovat na vysoké škole. Na jednu stranu vím, že to byla dlouhá, trnitá a turbulentní cesta, která mi přinesla mnohé výzvy. Občas jsem pochybovala, zda jsem zrovna já ten člověk, který je tam, kde má být, ale nakonec jsem všechno překonala, také díky velké podpory svých nejbližších. Za to jim patří můj obrovský dík, protože bez nich bych byla nic, a bez nich by tohle všechno snažení bylo jen marné lopotění za něčním bezesmyslným. Jen s Vámi, dostávají všechny mé nápady a cesty ten správný cíl...
Děkuji a těším se na další cesty s Vámi!
Žádné komentáře:
Okomentovat