Kolik krásy kolem sebe máme a jak málo si jí všímáme. Chodíme kolem, běháme z jednoho konce na druhý a nevnímáme, že jenom kousek od nás jsou skryté poklady. Klidné, čisté a nádherně zelené údolí. Zurčící voda a valící se proud, který prochází lesním porostem. Někdy klidně, jindy s větší vervou. Bez větší lidské přítomnosti si člověk může odpočinout a načerpat sílu pro další dny. Nevadí, že celou cestu šlape, funí, přeskakuje a brodí se vodním tokem. Tohle je prostě ten nejlepší způsob, jak ze sebe setřást stres z celého týdne a dopřát unavené mysli kousku klidu. A pokud jsou s námi v této nádheře ti, bez kterých si tohle nelze představit, dílo je kompletní. Kroky se samy odvíjejí a cesta utíká... Za chvilku jsme v cíli, plni sil a energie pro další dny...
Děkuji a zase příště!
Žádné komentáře:
Okomentovat