Tah či vztah? Komunikace nebo cesta? Důvěra či nevěra? Radost nebo starost? Otázek je kolem na tisíc a já si s každou lámu hlavu. Potom se není co divit, že hlava odmítá pojmout cokoliv dalšího, než se kolem mihne. Je to boj o všechno a nic. Nebýt trochy pohybu a laskavých slov mých blízkých, nevím, zda bych ještě chtěla přemýšlet. Jejich slova jsou pro mě vzpruhou, která mi dává sílu jít dál. Nadechnout se před překážkou a vydat ze sebe to nejlepší, i když už není z čeho ždímat. Člověk si sice myslí, že už dál neujde ani kousek, ale nakonec zjistí, že ušel ještě pořádný kus. S obdivem se pak dívá zpět a nechápe, kde se vzala ona síla, která mu pomohla překonat i ty nejhorší trable. Asi je to vždycky v nás a o nás. Kam se vydáme, jak se se vším popereme a čeho nakonec dosáhneme, to je vždy spjeno s mnohým a se vším. Je to na nás a na tom, jak moc chceme a kolik toho uneseme!
Vzpruhu měj, na svět se usmívej...
Žádné komentáře:
Okomentovat