V sobotu by měl člověk hlavně odpočívat a to jak duševně, tak i tělesně. Někdy je to ovšem problém, pokud je potřeba být i v tento normálně volný den na place. Možná bychom nejraději proleželi den, nebo zase naopak aktivně vyrazili do přírody. Každopádně mě dnes čeká pracovní sobota, kterou jsem naposledy zažila jako dítě. Neplním žádný socialistický závazek, ani jsem si nedala předsevzetí, prostě to tak vyšlo, že se dnes musím zúčastnit zkoušek a to ještě v pozici předsedkyně komise. Je to hrozně zvláštní pocit, když vím, že ještě před několika málo lety jsem sama byla v pozici těch, kteří tu dnes stojí na chodbě. Čekala jsem, vnitřně jsem se klepala a moc jsem si přála uspět. Snad proto se dneska snažím odlehčovat atmosféru, jak jen to jde, aby stres zůstal na chodbě a všechno dobře dopadlo. Vždyť je sobota a to by neměla být robota, ani trampota!
Úsměv na rtu, netrhám partu...
Žádné komentáře:
Okomentovat