Nervozira sílí a nám pomalu docházejí síly. Všechno kolem pracuje rychle a účinně, jen já se cítím stále nevinně. Ještě to na mě nedopado, dívám se ven, skrze krásné modré zrdcadlo. Bojím se něčeho zachytit, abych se mohla uchytit. Nejsem už schopná poznání, už mě opět nahání. Nejsem si jistá poznáním, abych mohla jít dál za ním. Dneska se chvíli zastavím a možná troubu nastavím. Možná se šneci povedou a já oslavím to rezedou. Ještě jr chvíle hledání a pak už jen samé brouzdání. Nějak se světm propletu, možná budu za velkého popletu. Od chvíle tohoto poznání, je svět menší tápání. Protože dnes už dobře vím, že sebe ani svět nezměním. Budu to já, se svými vlastnostmi, holčina i dobrák od kosti.
Děkuji Vám přátelé, všechno je hned veselé!
Žádné komentáře:
Okomentovat