Procházkou

Na křídlech lásky 

letím světa kraj. 

A ty krásná písni, 

ty mi k tomu hraj.

Vzpomínky jdou si

tam a zpět,

a já vím, že nemusím

nic hned a teď.

Podstata věcí je

už celkem nasnadě,

i když už si krásně

ležím v zahradě.

Večer mě měsíc

zahřeje,

srdce se při úplňku

zasměje.

Duše se silou naplní,

krajina se líně rozvlní.

Trávou se vítr prožene

a všechny starosti zažene...

Zítra zas bude klidný den,

pro nás jeden velký sen,

který budeme spolu prožívat,

sdílet si, mám Tě rád!

Těm, co se těší na lásku, ať jde o růžovou procházku...