Konečně déšť! Po týdnu obrovských veder, konečně pořádné ochlazení. Člověku se zdá, že se příroda v mžiku obrátila, ale tolik zeleně a vydatné vláhy je opravdu potřeba. Najednou to za oknem vypadá jako ve slezském deštném pralese, který ožil svým vlastním životem. Všechno kolem jásá a nastavuje dlaň i hlavu, aby dostal kousíček potřebné bláhy. Já si tu sedím za oknem, dívám se ven a nejraději bych se šla projít. Hodně daleko a dlouho, aby na mě ulpělo co nejvíce životadárných kapek. Místo toho se pustím do vaření a popřeju všem v přírodě, ať si deště užijí...
Vody je třeba, jako nám chleba!
Žádné komentáře:
Okomentovat