Občas se divíme, většinou však bereme věci tak, jak v životě jdou. Nehledáme a nepátráme po pravé příčině jevů, které nás potkávájí. Ocitáme se v situacích, kdy přesně víme, co je očekáváno, ale také v takových, kdy naprosto nevíme, kam s tím, co nás potkalo. A tak prostě žijeme, od okamžiku k okamžiku a snažíme se žít, tak jak nejlépe umíme, nebo tak, jak si nejlépe umíme představit. Člověčí věci chápeme člověčím smyslem, králičí pak tím kraličím. Někdy dokonce podlehneme vnitřnímu hlasu, který nás nabádá v tom, abychom se nespokojili jen s věcmi, které neplánujeme. Pak neodoláme, pustíme se na tenký led a snažíme se překonat sebe sama, ale i všechno ostatní. Jak nám to jde, tak to víme jen my sami. S čím se potýkáme, s tím bojumeme. A co je prostě a jen dáno, to přijímáme, bez větších obtíží. Nakonec zjišťujeme, že to nejpodstatnější není kažodenní zápolení s věcmi, které život přináší, ale naše kroky k tomu, obstát, nedat se a se vztyčenou hlavou jít dál...
Nebát se, milovat, pro radost si malovat!
Žádné komentáře:
Okomentovat