Člověk si občas říká, jak může dělat to, či ono, když vlastně ani neví, jak či proč to dělat má. Někdy se prostě věci stanou a my jsme vtaženi do dělání, či situací, které musíme vyřešit a práci dokončit. Je to jako polapení do sítí, které nelze jednoduše protrhnout a musí se pečlivě rozmotat, až do samotného začátku. Někdy je prostě třeba zatnout zuby, procvičit si prstíky a motat, motat, rozplétat a motat. Jen tak je možné vymotat se z nastálé situace, která ač nechtěná, vstoupila do našeho života. Když se pořádně nadechneme, budeme pravidelně dýchat a vnímat sami sebe, neztratíme se! Určitě najdeme začátek i konec, které všechny věci na světě mají. Musíme být ovšem dostatečně trpěliví, abychom je spojili a nepřetrhli spojitou nitku vzájemné vazby...
Motám, motáš, motáme, přestože se neznáme!
Žádné komentáře:
Okomentovat