Je to zvláštní, jak všechno v životě plánujeme, předpokládáme a směřujeme. Když ovšem dojde na poslední věci člověka, jsme zcela bezradní. Nechceme, možná netušíme, jak si poradit s tématem smrti, které zde bylo, je a bude. Jediná jistota, kterou máme všichni společnou. Někde se někomu narodíme, někde prožijeme svůj život a s určitostí odejdeme. Do nebe, do pekla, do meziprostoru, kdopak ví? Jistě však víme, že odejdeme a nebudeme. Zvláštní si to jen představit, přesto je nutné se umět vyrovat s danou skutečností. Ideálně mít promyšleno, co, jak, proč a kde, ostatní už bude zařízeno. Pokud se dostatečně připravíme, budeme o tématu hovořit, pak nejenže dokážeme splnit přání našim blízkým, ale také skutečně budeme schopni formulovat to, co bychom sami rádi. Byť skon milovaných osob přináší ztrátu, smutek či utrpení, také zintenzivňuje vše prožívané. Tváří tvář smrti se významně mění uvědomění si vlastní podstaty. Toho, co je důlěžité, podstatné, co by mělo být oceněno a na čem opravdu záleží. Snad proto bychom měli mít zájem překročit vlastní konečnost a zapojit se do péče o druhé, s jistým přesahem a vedením dalších generací!
Průvodcem buď, vždycky se probuď...
Žádné komentáře:
Okomentovat