Zajímavé situace a skutečnosti se kolem dějí. Chviličku člověk nedává pozor a jeho děti jsou najednou dospělé, stojící na prahu svého vlastního života. Jak se to stalo? Vždyť ještě před chviličkou to bylo moje malé miminko, které na mě bylo odkázáno a teď už je to dospělý muž! Řídí se vlastními pravidly, jde životem sám za sebe a zanechává svou stopu tam, kde ještě před chviličkou byl jen malinký stín. Teď už se tyčí dlouhá čára, přesahující o několik centimetrů nás samotné. Vím, že bych měla být šťastná, že je tam, kde je, ale zároveň si nemohu odpustit kousek nostalgie. Možná bych se jen chtěla na malou chvilku zase vrátit v čase zpět a prožívat dny, hodiny i minuty, které už máme za sebou. A chci věřit, že mnohé máme ještě před sebou...
Díky že jste a zůstaňte!
Žádné komentáře:
Okomentovat