Konečně pátek, další týden uběhl, ani nevíme jak a zase jsme blíže volným dnům. Je jasné, že i ty utečou jako voda a budeme stát opět na prahu nového týdne. Dnes se ovšem blížím do víkendu a nebudu si lámat hlavu nad tím, že zase bude pondělí. Dnes musím ještě dokončit drobnosti i obrovitosti, zaskočím na návštěvu ke svým seniorům a pak už konečně budu mít zasloužené volno. I když každá žena ví, že mít víkend ještě neznamená mít volno. Jsme totiž nuceny dotáhnout to, co doma stojí, když jsme v práci a k tomu ještě nějaké další úkoly. I když si občas říkám, že bych chtěla být jinde a někým jiným, asi to už v tomto těle i daném životě nechám tak, jak to je. Zvykla jsem si na daný koloběh a tak prostě vím, že pátek není jen posledním dnem pracovního týdne, ale začátkem pracovních povinností doma. S jistou pokorou a vyrovnáním se pak dívám dál a vidím, že budu mít čas i na dobrou knihu, kvalitní víno a výtečnou dobrotu k němu. No a co víc si přát, když vím, že budu s těmi, které mám ráda?
Kdo ví, odpoví...
Žádné komentáře:
Okomentovat