Krkonošské povětří nám dává neskutečnou sílu. Proto v ranním slunci vyrazíme z Harrachova přímo do kopců. Vystoupáme k Rýžovišti, kde nás překvapí lyže, schované v trávě u sjezdovky, přímo čekající na nové lyžaře. Vytvoříme foto a stoupáme vesele dál, až na Studenov. Mírně stoupáme na Ručičky, kde nás nepřekvapí žádné bolavé nožičky, lar na hladícím mýtu pan pes Hladil. Až dostatečně dohladíme, dodrbeme a polaskáme tohoto starého kmeta, dostaneme povolení k pokračování naší výpravy. Tak se opět dáme vesele do díla a stoupáme až na Dvoračky. Sníme svačinu za zvuků vlčího vytí, pomazlíme hafany a vzhůru na Růženčinu zahrádku, která je ještě pod sněhem. A pak už si to štrádujeme Krkonošskou magistrálou až na státní hranice. S malým výlezem vyjdeme až v údolí Mumlavy a kolem Mumlavského vodopádu se dokoulíme zpět do Harrachova. S devítistypadesáti metry stoupaní i klesání a dvacetidevítí kilometry v nohách rádi spočineme u Slunce. Díky moc čtvrtku, dal jsi nám víc, než jsme si mohli jen přát...
V podřepu teď, svalím i zeď!
Žádné komentáře:
Okomentovat