Snaha po dokonalosti většinou končí v nenávratnu. Čím víc se člověk snaží, tím víc se mu dokonalost vzdaluje. A zároveň přichází otázka, co je, či kdo je dokonalý? Sama dokonalost je dokonalá ve své nedokonalosti. S pochopením nutného dospějeme do bodu vlastní dokonalosti, která uklidňuje, naplňuje a poskytuje radost i smích. Ten, kdo se dokáže smát, přirozeně vnímat radosti i strasti jiných, chápe, v čem je jeho síla a tím se stává dokonalým. Ne pro věnjší svět, ale zejména sám pro sebe. A co víc si může člověk přát? Snad jen sílu k tomu, aby to brzy pochopil a odvahu k tomu, aby to dokázal snést...
Chápu hodně, vím, co je pro mě!
Žádné komentáře:
Okomentovat