Copak to slyší ucho mé?
Konfigurace,
subtrakce,
kolonie,
věda žije....
Dneska může,
zítra musí,
kdopak tohle
opět zkusí?
Možná já
a možná ty,
všichni jsme
si v obětí.ů
Radost,
zvuky,
poznání,
k šílenosti
nás dohání.
Co všechno vědět
bychom měli,
abychom na nic
nezapomněli.
Jako pilné včeličky,
mučíme si hlavičky.
Potom na vysokou horu
vyjdeme a na věčném
kameni spočineme.
Pohlédneme na svět
shůry a uslyšíme
andělské kůry...
Nechť andělé nás provází a nic nám dál už neschází!
Žádné komentáře:
Okomentovat