Tak jste se konečně dočkali? Ruce už jsou zase v plném běhu a nohy pomalu odpočívají. Zítra ještě propojíme s mozkem a dílo bude dokonáno. Byť nám dneska ještě zbývá několik málo hodin dovolené, už to není ono. Člověk už si pomalu musí promyslet, co nachystat, co dokončit, co udělat, co připravit, aby nový týden začal v pohodě a beze stresů. Možná si říkáte jako já, že to vlastně nejde, ať už člověk naskakuje do rozjetého vlaku, který stál ve stanici pouze přes víkend, nebo byl pozastaven na dva týdny. Je to vždycky stejné a přitom tak jiné. Čím je člověku více let, tím více si uvědomuje pomíjívost a krásu společných prožitků, které ještě dneska jsou, ale zítra už být nemusí. Uvědomuje si, kolik uběhlo doby a počítá, kolik by ještě mohlo uběhnout. Dívá se do budoucnosti s jistými obavami, ale zároveň jistotou, že takhle to mělo být a tak to i bude. Je to prostý, ničím neoddiskutovatelný koloběh života, který někde začíná, nějak probíhá a také někde končí. Společně máme vyhrazen pouze určitý čas, tak je dobře, že jsme si jej užili. Určitě bude nač vzpomínat a k čemu se vracet!
Buď tím, kým jsi...
Žádné komentáře:
Okomentovat