Když se ohlédnu za některými dny svého života, říkám si, jak se mi vůbec podařilo dospět až sem. Některé dny byly opravdu neskutečné, naplněné skutečnostmi, které člověk opravdu nechce prožívat. Byly ovšem dny, kdy jsem si přála, aby nikdy neskončily. Jak se tak zpětně ohlížím, nacházím zde nějakou zvláštní shodu. Doba plná hojnosti, pohody, klidu a neskutečného štěstí byla vždycky překryta časem strádání, pádu z oblaků až na dno. Jedno se střídalo s druhým, že jsem ani nestačila zareagovat a dny klidné byly vystřídány neklidnými. Dny kouzelné ztřeštěnými, barevné černobílými a pohodové slotou bez jediného slunečního paprsku. Takto je to normální, takto má život fungovat a prostě být. Máme se naučit pracovat s tím, co je nám dáno, abychom uměli hrát s kartami, které nám osud rozdal.
S osudem si pohrej, svou roli pak poznej!
Žádné komentáře:
Okomentovat