Tak člověk vlastně neví, co je lepší. Jestli každý den ráno vstávat, šlapat do kopce a ukrajovat kilometry, nebo jen tak bezcílně ležet, odpočívat, číst si a nic nedělat? Pokud se činnosti pravidelně střídají, pak je všechno jak má být. Pokud ovšem jdou jednotvárné dny jeden za druhým, pak není o co stát. Probudit se opět do deštivého rána a jen vyhlížet sluníčko. Nic pro nás, kteří bychom raději dny strávili pobíháním venku. Nedá se bohužel nic dělat, ven se jít nedá, ledaže bychom uměli tančit mezi kapkami deště. Hustého, stále sílícího a poměrně neutuchajícího deště, který bičuje okolní krajinu a nás uvěznil do domácího vězení. Víry máme dost, proseb a modliteb také, tak snad už další den bude v pořádku!
Jednotvárně prší, knihy se nám vrší...
Žádné komentáře:
Okomentovat