V plné síle a s velkým nasazením dnes bojuji nejen proti skutečnostem, které prožívám, ale také proti sama sobě. Víkendové počasí se zbláznilo a nechce polevit ani dnes, kdy teploty opět atakují třicítku na teploměru. Člověk se sám sobě diví, že se ještě nestačil roztavit a drží pohromadě. Jednotlivé částečky, atomy i molekuly jsou do sebe zaháknuty natolik dobře, že je ani vysoké teploty nedokáží roztavit. Žhavé slunce lechtá po povrchu a uvnitř se kotlík rozehřívá. Pára je upouštěna kousíčky a kapkami vně, aby se zaperlila v obrovských kapkách na tělech, hlavách, bradách i zádech. Zřejmě to chce výdech a nádech, trošičku se posilnit a pak už jen počkat. Tak jako každý rok, i letos se dočkáme příjemného ochlazení a normálních teplot. Jen ještě maličkou chvíli a všechno bude zase tak, jak má být!
Napustit, vypustit, horkem se rozpustit...
Žádné komentáře:
Okomentovat