Voňavé nedělní ráno láká k procházce. Proto nemeškáme a vyrážíme tam, kde za několik hodin budou davy lidiček. Projdeme kolem mlýnského náhonu, díváme se kolem sebe a nasáváme krásné vůně vlhkého lesního porostu. Za chvíli dorazíme k vrchní části vodopádu, odkud sledujeme vrcholek Pradědu. Je nám krásně a slova nejsou důležitá. V tiché svornosti kráčíme lesem dál, až dojdeme do ztichlého lázeňského městečka, které se jen líně a velmi pomalu probouzí do nového dne. Nikde nikdo, jen vycházející sluníčko, prázdné ulice, zurčení potůčku a ťapkání našich nohou. Pomalinku směřujeme k dolní části vodopádu, nasajeme jeho krásu a zase dál. Ticho a klid nás vtáhnou do svého středu a nám se nechce přemýšlet, co bude zítra... Nový den, s novými povinnostmi a starostmi, které jsou dnes jen mlhavou dálavou, kterou není nutné se zabývat.
Dnes je dnes a zítra neštěkne ani pes!
Žádné komentáře:
Okomentovat