A je to tady zase. Emoce, emoce a ještě jednou emoce. Čemu se divit v tomto světě, kdy technický a ekonomický vývoj předhonil ten sociální? Kdy jsme schopni si poradit s jakýmkoliv technickým postupem či nástrojem, ale nezvládáme své vztahy, emoce a city. Pokud se cítíme, pak většinou nekomfortně či negativně a hledáme chyby ve vnějším světě. Málokdy si uvědomíme, že to, co cítíme, máme i prožívat. Jen díky prožívání bude totiž náš život úplný. Tak, jako dokážeme prožít dnešek, těšit se z výdobytků pokroku, stejně bychom měli užít city, pocity, emoce a vztahy. Tedy radost, lásku, souznění, lhostejnost, hněv, přesvědčení, naplnění, soulad či hluboké prožívání. To je přeci to, na čem v životě záleží. Byť si myslíme, že jsou to hmotné statky, časem zjistíme, že jen tehdy, když se dokážeme postavit a vyrovat se s nástrahami života, jsme schopni jej plně prožít.
Vnímat, pracovat, emoce pěstovat!
Žádné komentáře:
Okomentovat