Mořská

Ranní zvonek,

kávy hrnek,

do batohu,

vody soudek.

Sluníčko se rozpaluje,

moře v dálce odhaluje.

Po dálnici hop a skok,

do Piranu je to krok.

Mořské vlny,

slaná voda,

není toho

nikdy škoda.

Jen si takhle užívat,

k obědu si pizzu dát.

Potom kostel obejít

a už zase je čas jít.

V Postojné nás čekají,

s kamínky mě lákají.

Do jeskyně nahlédnout,

zimě, chladu podlehnout.

Pak už jenom hodinku

a jsme zase v budlínku.

A jsme opat na Jezerci,

vzpomínáme na den přeci.

I když slunce svit a žár,

není zrovna pro nás dar.

Dnes jsme si to užili,

moře krásně zažili!

Díky za mořskou nádheru...