Mojstrovková

Budík zvoní,

nohy brní,

za chvíli se

boty honí.

Vyrážíme na túru,

jako léčebnou kúru.

Z Vršiče si stoupáme,

kapeny se brouzdáme.

Funíme a oddechujem,

vodu trošku usrkuem,

po hodinách v prudké suti,

vrcholek nám srdce drtí.

Vystoupámo na Mojstrovku,

ať máš šestnáct, nebo stovku.

Je to prima letní den,

s klukama být, to je sen!

Teď už jenom odpočinek,

do žaludku pár svačinek.

Nohy zchladit v horské vodě.

nemůže být nic ke škodě.

Den byl jako malovaný,

sluníčkem byl vypálený.

Nahoru a potom zpět,

tak se nám teď točí svět!

Díky za t poznání, že nevadí nám stooupání...