Je příjemné slyšet povzbuzující slova, která zní jako tisíce nádherných tónů v jedné krásné písni. Stačí malinko a člověk se dostává do úplně jiného rozpoložení. Z naprostého pocitu nicoty, až k výšinám nebeským. A to ještě před chvílí chtěl všechno vzdát a nechat být... Ne človíčku, věci se nevzdávají na půl cesty a bez zkoušení nalezení řešení. I když je to složitý proces, který bojí a může i zraňovat, je to proces, kterým si musíme projít, pokud chceme zvítězit. Nikdo totiž nezískává výhry jen tím, že existuje. Každý z nás se musí snažit, musí hledat cesty a způsoby, jak zlepšovat svět, který je i jeho světem. Proto asi pracujeme, bojujeme, vytváříme si cíle, hledáme cesty k jejich dosažení a postupně chápeme nutné kroky vedoucí ke zmoudření, dospění?! Ať tak, či tak, je zřejmé, že vzdává se jen ten, kdo není vnitřně silným, kdo nedůvěřuje sobě, své intuici, svému vlastnímu já a ani svému okolí. Ten, který hledá, ptá se, ale nedostává uspokojivých odpovědí, a přesto se uskopokojí s výsledkem. Je napůl cesty k cíli, ale sám jej nevidí. Potřebuje slyšet drobná slova povzbuzení. Potřebuje cítit oporu a jasné slovo, jež zachraňuje, ochraňuje a pečuje. Dávejme krásná slova, zářivé úsměvy a sbírejme výsledky...
Vzpruhu dávej, sebe rozdávej i nacházej!
Žádné komentáře:
Okomentovat