Tak tomu říkám parádní pohoda. Vstávat až s východem slunce na oblohu, prostrčit hlavu do vyhřátého dne a nemuset nikam spěchat. Převalit se z boku na boku, vytáhnout si kouzelný příběh a ještě na chvilku se do něj ponořit. Vychutnat si bohatou snídani a nespěchat na sebe, ani na jiné. Následně pečovat o sebe, jako o něžnou květinku a dopřát si polaskání duše i těla. Jakmile je náhle hotovo, je možné se věnovat i dalším, teď už pracovním věcem. Sice v poklidu a běžném režimu, ale s vědomím, že ráno nebylo nijak hektické a stálo za to. Samozřejmé je jen to, co se tak tváří, ovšem nejisté je všechno ostatní. Proto každé vybočení z rutiny mějme za ideální příležitost k radosti, o které nevíme, kdy se opět v našich srdcích usídlí. Vychutnávejme si pomalé vstávání a bohaté snídání, abychom v následných rychlých sledech okolností měli onen záchranný bod před sebou. Že zase přijde, bude zde a přinese to, co nejvíc potřebujeme. Změnu, evidentní obrat a proměnu v jinou já...
Jsem kde jsem, jsem kým jsem!
Žádné komentáře:
Okomentovat